DOSTAVBA „DUŠE MĚSTA“- PRAŽSKÉ STAROMĚSTSKÉ RADNICE

Dostavba staroměstské radnice fascinuje architekty již více než sto let. Od r. 1899 bylo vypsáno osm soutěží a nakresleny snad stovky návrhů. Věnujeme se této problematice s přestávkami od poslední soutěže 1987-88, která přinesla mnoho podnětů, ne však výraznější shodu názorů pro její řešení.

Vycházíme z přesvědčení, že je nutné najít nespochybnitelnou funkční náplň a kvalitní návrh, který osloví památkářskou obec a na druhé straně obec architektonickou, která pracuje více -méně v duchu již „klasické“ moderní architektury, ale v první řadě musí být přijatý veřejností.

Ambicí našeho návrhu je oživit diskusi, která by mohla vést k vypsání snad již poslední soutěže.

1. Stávající stromy parčíku

Pro tolik žádaný archeologický a stavebně–historický průzkum parcely, která je znalci označována jako „pražské Pompeje“ navrhujeme přesadit stromy na jiná vhodnější místa jako pozdrav ze srdce hlavního města. Tím se uvolní prostor, kde jsou zcela jistě zachovány prvky pobořených staveb radnice.

2. Urbanistické řešení Staroměstského náměstí s dostavbou radnice

Podle našeho názoru je konzistentním řešení urbanizmu náměstí s respektováním zděděné situace s akceptováním stávajícího zaústění Pařížské třídy ze začátku 20. století. Nároží dostavby se v mnohém inspiruje zbořeným Krenovým domem, zasouvá se však hlouběji do „špalíčka“ západní fronty náměstí. Zaniklá ulička při původní radnici je nahrazena pasáží. Toto řešení umožňuje pojednat celou frontu s plynulým provozem vnitřně komplikovaného souboru. Zakrytí dolních partií mikulášského kostela při pohledu ze Staroměstského náměstí odpovídá historické situaci od středověku až po 20. století. Na tuto významnou stavbu bude zachován pohled z obnoveného prostoru dnešního Náměstí Franze Kafky, původního Kurného trhu.

V přízemí a suterénu nárožního „domu“ je umístěn vstup do pražského metra, pro který bude vyhlouben tunel do stanice v Kaprově ulici, s čím bylo počítáno už při stavbě této stanice.

3. Půdorys dostavby v souhře s náměstím

Osnova půdorysu vychází z nadřazené geometrické konstrukce společné také pro návrh dlažby náměstí. Kromě historického pražského poledníku zavádí „pražskou rovnoběžku“, která j osou západní fasády Týnského chrámu a dominantou přístavby, fasády s vitráží „Matičky Prahy“ a protíná se s poledníkem ve „Středu města“. Ten je jednoznačným těžištěm náměstí a také středem opsané kružnice, obrysu hlavní fasády dostavby.

4. Dlažba středu náměstí

Zachování dláždění přiléhající k stávající zástavbě náměstí nám připadá logické. Centrálně navrhujeme vydláždit útvar evokující náš velký domov, Mléčnou dráhu. Geometrie umožňuje i případné umístnění Mariánského sloupu.

Popis dostavby

1a Dům vedle věže

Určité sjednocení odborných názorů se naštěstí dá konstatovat ve ztvárnění stavby sousedící s radniční věží, kde se našel konsensus směrující k vytvoření „tvůrčí kopie“ fasády významného středověkého parléřovského křídla které bylo později přestavěno a v 19. století nahrazeno novogotickým křídlem, zbořeným r. 1945 po vyhoření radnice.

Respektujíc tento názor však navrhujeme zachovat stávající travé neogotické fasády s novou, tvarově a významově navazující nadstavbou kopie parléřovské fasády. V tomto „domě“ navrhujeme umístit na poschodí slavnostní zasedací sál orgánů pražského magistrátu. 

2a Čtyřdílná fasáda dostavby jako pocta fenoménu staré Prahy.

K parléřovskému průčelí se v duchu charakteristického „špalíčka“ řadí „Dům u pražské múzy“ (magie, imaginace, intuice) s figurálním plastickým a florálním motivem a soustavou lodžií a s portikem ze svislých obrazovek. Obličej múzy je tvořen „Pražským gongem“. Nad múzu umísťujeme velkou poloprůsvitnou obrazovku pro přenos představní z prostor dostavby pro celé publikum náměstí. Fasáda vrcholí „Štítem čtyř pražských měst“.

3a Stavba pro „Permanentní kulturní festival“

Další části dostavby navrhujeme věnovat kulturním aktivitám pro obyvatele Prahy a přirozené také návštěvníkům hlavního města - „Prahu vítající“. Jedním z těžišť je víceúčelový sál „Duše města“ pro cca 650 diváků na poschodí. Na přízemí umísťujeme „Kinoazyl“ s výraznou oddechovou funkcí a nad hlavním sálem zónu pro hry dětí „Poesis“.

Do náměstí se dostavba otvírá externím celoročním jevištěm „Srdce dokořán“, které by vyřešilo dnešní problém dočasných scén pro nejrůznější účely. 

4a „Dům u Matičky měst“

má fasádu s totemickou vitráží s motivem panoramatu Prahy, pojatou jako krásný ženský obličej, ověnčen květinovými trsy, měnícími se s ročními obdobími. Nad římsou je ukončena „korunou“ s věžemi ze čtrnácti českých krajů. Antropomorfní fasáda je dále korunována střešní architektonickou plastikou „Anténa kultur“, která je navýšením kruhové konstrukce obrazovek polymúzického prostoru na střeše dostavby. 

5a Nároží dostavby ke kostelu Sv. Mikuláše

je věnováno vícepatrovému prostoru kavárny se spirálovou vnitřní rampou až na střechu. Akcentem fasády je plastika s popínavými rostlinami, „Pražský génius (ochránce)“ se sadou „skafandrů“ pro pozorování města.

6a „Staroměstská aréna“

zasahuje do přiléhajícího prostoru vnitrobloku a částečně překlenuje prostor bývalého Kurného trhu. Je to částečně otevřená lehká prostorová konstrukce okružních ramp kolem prostorového divadla. Zároveň slouží jako úniková cesta z vyšších pater stavby. Obalena je světlou laminátovou fólií. 

7a Střešní krajina,

tzv. „Zemský ráj“ je určena k vyhlídkám na Staré město, posezení a kulturním aktivitám (performance, tanec, atd.). Je oslavou české krajiny s Vltavou, Labem a pohořími vymezujícími historickou českou kotlinu s mýtickým prostorem „Czechhenge“ zhruba na místě Řípu a zeleným pahorkem „Zahrady kultur“. Na celé střeše počítáme s osazením co největšího množství kvalitní zeleně. Vnitřek pahorku tvoří meditační prostor „Duch města“. Vedle, nad kopií parléřovské fasády, je umístěn podkrovní ekumenický prostor „Společný dech“ se střešním motivem tváře hledící do nebes.

8a Tvůrčí východiska, tvarosloví a „dramaturgie“ dostavby

se zcela záměrně orientují na archetypální konotace, přičemž se přirozeně snaží respektovat principy pražského „Genia loci“, jak ho nepřekonatelně interpretuje architekt Christian Norberg Schulz.

9a „Hlava, čelo náměstí“

Tento konstitující atribut západní fronty Staroměstského náměstí velmi trefně postulovala svého času architektka Alena Šrámková. Plně respektujíc tuto premisu je dále náš návrh pochopen spíš „archaicky“ než „modernisticky“, protože se snaží co nejvíce splynout se stávající zástavbou. Inspiruje se také ověřeným přístupem architekta Osvalda Polívky ze začátku 20. století při návrhu severní fronty náměstí, kdy fasády novostaveb koncipoval zcela záměrně konzervativně jako „novo–novobarokní“. Čelní fronty dostavby ztvárňujeme jako soubor „domů“ s klasickou převahou okenních otvorů v plných zdích. Kontrastně je naopak pochopena vitráž centra fasády -„totemicky“, velkorozměrně, čitelně pro nejširší publikum.

10a „Dramaturgie“ dostavby

Náš koncept se opírá o antropomorfní konotace (obličej, páteř, srdce, ruce, plíce, břich). Dále jsou zcela důležité odkazy na ducha, duši, dech, ale také na exaktní vědy („mázhauz“ je sloupy členěn podle 2. Kepplerovy věty). Koloběh života je motivem nárožního domu. Členění hlavní fasády je vedeno hudbou, důležitou součástí české kultury, její rytmem a strukturou. 

Interiér dostavby má být přirozeně řešen zcela v současném duchu, odpovídajíc dnešním nejnovějším technologiím (obrazovky v mnoha variantách, matné skleněné stropy ve čtyřposchoďovém foyer kolem hlavní sály, atd.) 

Na průčelích se uplatní množství zeleně jako náhrada za stromy dnešního parčíku z 90. let 20. stol.

Zadní fronta dostavby přitom bude pojednána jako souvislá vertikální zelená stěna.

11a Staroměstské náměstí a nový „Permanentní festival“

Jsme toho názoru, že Praze by zcela jistě prospělo, i jako její ikonická vizitka rozvíjející nekontrastně kontext Starého města, hodnotné architektonické dílo vycházející např. z existenciální reflexe člověka a civilizace. Vyřešil by se tak zásadní problém jednoho z vůbec nejkrásnějších náměstí, kterému už velmi dlouho schází celá jedna fronta a byla by mu navrácena jeho duše a tvář a podepřena jeho kulturní funkce.

PaBatelier, 2019